Kubake – From Dirt to Tape: když beattape opravdu proženeš páskou

From Dirt to Tape není složka „staré beaty 2019–2024“, ale ucelené, zhruba čtyřicetiminutové album, které funguje jako film bez dialogů. Vše je bez rapu – čistě beaty, které oscilují mezi letnějším „Summertime“ vibem a uzavřenějšími, temnějšími náladami. Kubake tím jasně komunikuje, že beat sám o sobě stačí, pokud má atmosféru a konzistentní zvuk. Zásadní je medium. Celý projekt vznikal klasicky v digitálu, ale finální verze byla vyvedená z počítače na kazetu a z kazety zpátky do digitálu. To, co by většina producentů nechala na saturaci a „tape“ pluginech, tady zajišťuje skutečný deck a skutečná páska. Výsledkem je jemné zkreslení, šum a sjednocení všech beatů do jednoho analogového „filtru“, který z projektu dělá doslova špinavou vizitku autora. Formát MC kazety zároveň narval Kubaka do omezení: maximálně dvacet minut na stranu. Tracklist je proto poskládaný jako A/B příběh – A strana se pozvolna rozjíždí a graduje kolem věcí typu „Clap“, B strana startuje uvolněnou „Summertime“ a postupně ztmavne. To nutí producenta stříhat, zkracovat a přemýšlet, co na kazetu vůbec pustí. Není tu prostor na výplň ani nekonečně dlouhé smyčky jen proto, že „místa na streamu je dost“. Zvukově je to poctivý mix samplovací školy a DIY přístupu: SP-404, MPC, jednoduchý software, vlastní mix a master. Důležité je, že Kubake se nebojí nedokonalostí – praskání, syčení a lehce „ušpiněné“ frekvence jsou plán, ne chyba. V době, kdy všichni řeší čistotu masteru na Spotify, je tohle dobrá připomínka, že charakter je často cennější než laboratorní hi-fi. Pro beat scénu je From Dirt to Tape jasný signál: beattape může být plnohodnotné album, které má koncept, fyzickou podobu i vlastní příběh. A to i z Ústí, bez velkého budgetu a bez velkých jmen na featech. Stačí dobrý ucho, disciplína v dramaturgii a odvaha nechat svoje beaty žít trochu nekomfortně – přes pásku, šum a všechnu „dirt“, která k tomu patří.